Šest neděl
Teda, ten čas letí, ani jsem se nenadála a je mi šest neděl. Maminka asi usoudila, že už jsem zase o něco krásnější, tak mě vzala 3.10.2008 znova ukázat paní doktorce, prý na kontrolu v šesti týdnech. Byla jsem zvědavá, jestli už tam bude ta moje paní doktorka. V čekárně mě maminka svlékla a přebalila, a já, protože jsem byla dobře naladěná, jsem si s úsměvem pokakala bodýčko. Ještě že maminka nosí náhradní, jinak by asi paní doktorka koukala. V čekárně jsme, přestože před námi nikdo nebyl, docela dlouho čekali, až mi, z toho čekaní, vyhládlo. Maminka mi dala napít, a když jsem byla v nejlepším, otevřely se dveře a sestřička nás pozvala dovnitř. Nebrečela jsem jenom proto, že jsem byla zvědavá na paní doktorku a že mi maminka slíbila, že se hned po prohlídce dorazím. Sestřička mě zvážila, vážím už 4750 gramů, změřila mi hlavičku (37cm) a předala mě paní doktorce. Ta na mne pokládala takovou divnou studenou věc, kterou měla v uších, a já si ji při tom pořádně prohlédla. Řekla mamince, že jsem úplně v pořádku, a napsala mi kapičky na rýmu, která mě už přes týden trápí. Prý jsem ji chytla od Nelinky. Pak se s námi rozloučily a nezapomněly mě pořádně pochválit, jaká jsem krásná a šikovná holčička.
A co umím nového, když je mi šest neděl, tak hlavně se umím krásně usmívat, usmívám se na maminku, na tatínka, na Nelinku, na babičky, dědečky, tety a strejdy, prostě na každého kdo je zrovna po ruce. A k tomu usmívání jsem přidala i povídání. Vyluzuju prý velmi zajímavé zvuky, říkala maminka, ale asi se jí ty zajímavé zvuky moc líbí, protože mi pořád říká, abych ještě povídala.
Také jsme byly 29.9.2009 zase u toho pana doktora, který mi dal ty třmínky na nožičky. Ani nevíte, jak já se bála, že tam maminka bude zase plakat!! Ale byla statečná a neplakala. A já z toho měla takovou radost, že jsem se tam pěkně rozvalovala a usmívala se, až ze mne byli sestřičky i pan doktor v šoku. Pořád mi opakovali: „Ty jo, ty jsi hodná!“ a „To snad není možný, jaký jsi zlatíčko, no ty se krásně směješ.“ A kroutily nevěřícně hlavami, protože mě dobrá nálada neopustila ani, když mi pan doktor kontroloval třmínky. Trochu mi je přitáhl a řekl, že máme přijít na kontrolní ultrazvuk za tři týdny, ale hlavně dovolil mamince, že už mi může třmínky sundávat na koupání, huráááá! Konečně si zase po tom týdenním půstu užiju koupání, těšila jsem se. A hned večer jsem si hověla ve vaničce. A druhý den jsem se dokonce koupala ve velké vaně s Nelinkou, to byla teprve paráda!