Poloviční svátek
Tak dneska byl v kalendáři napsaný Hugo. A když je tam napsaný Hugo, tak ten, kdo se jmenuje Hugo, prý má svátek. A protože mě říkají Hugo, tak prý mám poloviční svátek. Divil jsem se proč poloviční? Prý proto, že se Hugo určitě jmenovat nebudu. Tak proč mi tak říkají? No mám v tom trošku zmatek, ale to nevadí, hlavně, že mám ten svátek. Jsem moc zvědavý, co z toho plyne za výhody.
Hned ráno mi popřála maminka a slíbila mi, že mi koupí nějakou dobrůtku, kterou mi pošle do bříška. Super!!! Radoval jsem se a těšil jsem se na tu dobrotu. Chvilku na to pak mamince volala teta Ivča a prosila jí, ať vyřídí Hugýskovi, tedy mně, všechno nejlepší k svátečku. Jééééé, teta si taky vzpomněla, to je super. A to ještě nebyl všem překvapením konec. Teta Ivča pak dala venku mamince čokoládu a řekla jí, že není pro ni, ale pro Hugýska. No ke mně stejně musí projít přes mamku, takže jsme si ji užili oba dva. Dokonce jsme dali kousek i Nelince, aby jí to nebylo líto, když nemá žádný svátek.
Jinak byl tento svátkový den jako každý jiný, ještě mi popřál taťka, pak také nějaké tety na internetu a večer mi poslala teta Evča se strejdou Láďou k svátku smsku. No byl jsem docela dojatý, kolik lidiček, i když mě ještě neznají, už na mne myslí.
Jo a také nás maminka objednala na nějaký velký ultrazvuk, kde si mě prý budou moct pořádně prohlédnout. Jedeme na něj 8.4.2008, tak už se tam moc těším.
A také mamce vynahrazuji, to počáteční kopání, které necítila. Mamka mě teď cítí každý den, a jsou to už prý pořádné kopanečky, žádné ťukání. Divné je, že už se ani tolik nesnažím a mamka je cítí prý pořád víc a víc. Jenom je mi trochu líto tatínka, taky by mě už chtěl cítit jak kopu, ale vždycky když jsem nejvíc v pohybu, tak zrovna není po ruce.