Je mi měsíc
Tak přesně dneska je mi měsíc. Celý den mám super náladu, už jsem velká holčička, na světě jsem si to už omrkla, a už mě jen tak něco nepřekvapí, už vím, jak to tu chodí, takže si to pěkně užívám. Strašně moc se mi líbí, když si se mnou někdo povídá a usmívá se na mne, to je úplně nejkrásnější, takže jsem se rozhodla, že to dneska taky zkusím, to usmívání. Vhodná chvíle se naskytla, když přišla babička Marcelka, v chvilince kdy jí Nelinka nechala vydechnout, se nade mnou naklonila a já se na ní usmála. Hurá, jde mi to! A jakou má babička radost! A maminka a Nelinka! No ony se snad radují ještě víc než já. Teda to je super, už se těším, až ten úsměv ukážu tatínkovi, až přijde domů. S tím tatínkem je to nějaké divné, ačkoli maminka s Nelinkou jsou se mnou doma skoro pořád, tatínek pravidelně ráno někam odchází, ještě když spinkám. No hlavní je, že se za mnou vždycky vrátí, však já tomu jeho odcházení ještě určitě přijdu na kloub.
A co už umím, když je mi měsíc? Zvedám hlavičku, nejlépe mi to jde, když mě drží na odkrknutí na rameni, to zvedám hlavičku jedna báseň. Trošku hůř to jde, když ležím na bříšku, ale pár úspěchů jsem již také zaznamenala. Nejvíce mě baví Nelinka, je taková malá, proti mamince a tatínkovi a je s ní největší legrace. Krásně si spolu hrajeme, akorát maminka z těch našich her, většinou není moc nadšená. Vadí, když mě Nelinka moc houpe ve vajíčku, vadí jí, když ochutnává mého dudlíčka a už vůbec nechápu, proč jí vadilo, když mi ozdobila hlavičku modelínou? A že jsem ji měla nalepenou i v oušku? Vždyť to byla přece náramná legrace. A co to Nelince dalo práce, než tu modelínu rozdělila na takové malinké kousíčky, které mi pak pěkně pečlivě lepila na hlavičku. No jo, no, nemáme to s těma dospělákama vůbec lehký, viď Neli. Jinak se ale o mne Nelinka umí postarat i k maminčině spokojenosti, třeba když se nudím, chrastí mi chrastítkem, zpívá mi, když zapláču, umí mi dát dudlíčka (i když někdy jí to pěkně dlouho trvá, než se mi trefí do pusinky), vozí mě v košíku a hlavně mě pořád hladí, pusinkuje a taky chová (to chce pořád, až musím občas křikem protestovat, že už mě to nebaví).
A jaký mám denní režim? Tak přes den většinou spinkám, dopoledne vydržím klidně i čtyři hodinky v kuse spinkat v kočárku, odpoledne také většinou hodně spinkám a kolem šesté se budím a začínám si užívat maminku a tatínka. Ti kolem osmé uloží Nelinku a pak mají čas jenom na mne, takže si na střídačku užívám chování a chvilinky spánku. Někdy mi stačí jenom, když mě vozí v košíčku a kolem půlnoci většinou po nakojení usínám. V noci se vzbudím většinou jednou, někdy dvakrát na mlíčko a většinou u toho kojení usneme s maminkou obě. A když se maminka vzbudí, odnese mě do postýlky a já o tom většinou vůbec ani nevím.
Jo a také jsem strávila první noc mimo domov. V sobotu 20.9.2008 jsme vyrazili s tatínkem, maminkou, Nelinkou a babičkou Jituškou na chatu do Horní Vltavice, kde byl děda Ládík. Bylo to tam super, akorát jsem si to tam ani nestihla pořádně prohlédnout, protože tam byl tak krásný vzdoušek, že jsem to skoro celé prospinkala. Tak snad mě tam ještě někdy vezmou, abych si tu chatu pořádně prohlédla.