Hugýsek - Můj deníček

Tak a jsou mi dva měsíce. Byla jsem zvědavá, jestli dostanu nějaký dárek, když mám ty narozeninky. A dostala jsem, dárek, o jakém se mi ani nesnilo. Maminka s tatínkem jsou opravdu úžasní. Protože zjistili, že mám už celý byt dokonale okoukaný, dostala jsem celý nový byteček. Teda, prý už jsme v něm bydleli, když jsem byla u maminky v bříšku, ale to jsem přece nemohla vidět, jak to tam vypadá. Nový byt je krásný, je neokoukaný, takže mám pořád na co koukat. Mám tady svůj košík a svojí postýlku, takže mi tu nic nechybí. Ze začátku jsem se trošku bála, protože s námi v novém bytě nebyla Nelinka, ale přijela hned druhý den a maminka mi řekla, že byla s babičkou na chatě, aby to mohli v novém bytečku pořádně přestěhovat. A to stěhování bylo super, to bylo věcí, na které se dalo koukat. Teď je to tu trošku nudnější, všechny ty věci co se tu povalovaly, někam zmizely, je to tu nějak moc uklizené, obyčejné ještě že aspoň Nelinka umí v pokojíčku udělat pěkné vzrůšo. Pokaždé vyndá spoustu věcí a je vždycky pěkně veselo. Nelinku mám čím dál raději. Taky se mi po ní ty dva dny, co tu s námi nebyla, pěkně stýskalo a jí po mě prý taky, jak mi říkala. Krásně se o mě stará, a když mi maminka vyndala novou hračku, nějakou hrazdičku, a dala mě pod ní, Nelinka si ihned ochotně vlezla pod hrazdičku ke mně a učila mě, jak mám třískat do hraček. Je to super, ze začátku jsem se teda toho rachotu, co dělala, trošku lekala, ale už mě to moc baví. Tak hned jak mě Nelinka nechá, zkusím to hraní sama.

Jinak se mám úplně fantasticky, na světě se mi moc líbí. Teda, kdybych věděla, jaký to tu bude krásný, asi bych od maminky z bříška pospíchala mnohem rychleji. Teď teprve vidím, jaká tam byla nuda. To o světě tady venku, se to říct nedá. Užívám si každý den, a každý den něco nového objevím a něco nového se naučím. Největším objevem druhého měsíce jsou moje vlastní ručičky. Představte si, že se dají strčit do pusinky!!! A jak krásně se žužlají! Akorát mě potvůrky ještě moc neposlouchají, a když jsem v tom nejlepším a krásně si pomlaskávám, žužlajíc si pěstičku, ručička si klidně sama zdrhne z pusinky pryč. A to byste nevěřili, kolik úsilí mě stojí, jí do té pusinky dopravit zpět. Někdy se u toho pěkně rozčiluju a snažím se té ručičce domluvit, ale stejně mi vždycky zase po chvilce z pusinky zdrhne. Také jsem objevila, že umím vydávat zvuk i jinak, než pláčem. Maminka říká, že to prý povídám. Většinou povídám hračkám, ale vždycky, když tyto zvuky začnu vydávat, hned se ke mně všichni seběhnout a usmívají se na mne a pobízejí mě, abych povídala dál.

Říkají mi, že jsem jejich štěstíčko, zlatíčko, brouček. Celý den jim to věřím, akorát večer, po koupání, které stále miluju, mě pěkně mučí. Po utření osuškou, kterou mimochodem pravidelně každý den počůrám, mi dělají pěkně nepříjemné věci. Jako by nestačilo, že po řádění ve vaničce dostanu obrovský hlad, ještě mi strkají do oušek a do nosánku nějaké hloupé tyčinky. A vůbec nepomáhá, že se kroutím, prskám a někdy dokonce musím začít i plakat. A když jsem měla rýmičku strkali mi dokonce do nosánku nějakou hadičku a to bylo teprve nepříjemné! Copak tohle se dělá vašemu štěstíčku, vašemu zlatíčku, malému broučkovi? Rozčiluji se, ale je mi to prd platné. Až na tohle mučení jsou na mne, ale moc hodní, kromě různých zlatíček, štěstíček, broučků, berušek a plno jiných, mi také říkají mým vlastním jménem. Nejčastěji Amálko, Amy, Amísku, Amušáčku, Amušáku, Amuško, Amušu, Amulo.

Také mě občas pokládají na bříško a chtějí, abych pásla nějaké koníky. Ale kde jsou? Vždyť žádné nevidím. Občas se snažím zvednout hlavičku a poohlídnout se po nějakých těch koníčkách, ale ještě jsem je nikdy nezahlídla, takže na to většinou prdím, položím si hlavičku a prohlížím si okolí. To mě, ale většinou brzy přestane bavit, takže se začnu rozčilovat a pusinkou se aspoň snažím papat podložku, na které ležím. Podložka ale nejde vzít do pusinky a cucat a to mě rozčílí ještě víc. Takže jsem vždycky vděčná, když mě otočí zpátky na zádíčka, kde mám lepší rozhled.

A jaký mám denní režim, když jsou mi dva měsíce? Ráno vstávám mezi osmou a devátou, nabumbám se mlíčka, maminka mě přebalí, převlékne a dá do košíčku, kde po chvilce koukání na hračky zase usnu. Většinou mě po chvilce spinkání maminka vzbudí oblékáním, to je pěkně protivné, někdy protestuju pláčem, přendá do kočárku a jedeme na procházku. Procházky většinou celé prospinkám. Dokonce i zapomenu na hladík a jsem schopná v kočárku vydržet bez mlíčka i čtyři hodiny. Normálně ale ve dne bumbám po třech hodinách, a v noci vydržím nepapat i sedm hodin. Večer, když Nelinka usne, a maminka s tatínkem mají čas jenom na mne, si jich pořádně užívám. Ráda se chovám, nosím po bytě, nebo miluju, když ležím v košíčku a maminka nebo tatínek mi povídají. Mezi desátou a jedenáctou v obýváku v košíčku usínám a pak mě asi přenesou, protože když se vzbudím na noční sváču, jsem v postýlce.