Čtvrtročáčka nešetří
Tak od pondělka je ze mne právoplatný čtvrtročáček. A řeknu vám, mít takovýhle požehnaný věk, je teda fakt dřina. Tři měsíce jsem vlastně oslavila v pondělí na kontrole kyčliček, to bylo fajn, tam jsem se pěkně nasmála. Proto, když mi maminka včera řekla, že půjdeme na kontrolu k naší paní doktorce, těšila jsem se, jak se tam zase posměju. No zezačátku to vypadalo opravdu nadějně, vešly jsme s maminkou a s Nelinkou do ordinace, maminka mě svlékla, sestřička mě změřila, změřila mi hlavičku a zvážila mě. V tom vážení se jí teda snažila Nelinka zabránit, říkala: „Tam nedají Amálku, mami, viď, tam ne.“ Skoro se chudinka rozbrečela. Nakonec jí sestřička uplatila obrázkem a já si na váze lámala hlavičku tím, proč mě na ní Nelinka nechtěla pustit, vždyť to vážení nic není. Než jsem tomu přišla na kloub, byla jsem z váhy opět na pultíku a otočená na bříšku. Chcete, abych vám ukázala, jak se umím otáčet? Přemýšlela jsem, ale než jsem stihla něco podniknout, zabolelo mě něco na zadečku. Co to je? Docela to bolí! To bych asi měla začít plakat? Jak to, že mě teď nebráníš, Neli? Nadechla jsem se, že spustím pláč, ale to už jsem cítila, jak mě dává sestřička na zadeček pusinku a maminka mě otočila zpátky na zádíčka. Super, už to nebolí, roztáhla jsem pusinku do úsměvu. No jo, ségra je zaujatá obrázkem, vůbec netuší, že se mi tu dělo takové příkoří. Možná jsem mohla trošku zaplakat, aby mě bránila, pomyslela jsem si. No holt už jsem velká holka, čtvrtročák, budu asi muset občas něco vydržet, dumala jsem, mezitím co mě maminka oblékala. Jo a moje míry ve třech měsících? Vážím 5460 gramů, měřím 61,5 centimetru a hlavičku mám 39cm.
A jak se mi jinak žije? Jedním slovem parádně. Spinkám většinou celou noc, jenom někdy se jednou vzbudím na mlíčko, ale to zase vždycky hned usnu. Ráno, když se probudím, prohlížím si postýlku a čekám, až pro mne maminka přijde. Vždycky když jí uvidím, celá se rozzářím. A co teprve když se nad postýlkou objeví hlavička Nelinky. To se můžu usmát. Maminka mě vyndá s postýlky, odnáší mě do pokojíčku a vždycky mi říká, že mám zavolat, když se vzbudím, abych tam nemusela hajat sama. Ale mě to nevadí mami, já klidně počkám, culím se na ni. Pak mě maminka většinou za asistence Nelinky přebalí, převlékne a dá mi nabumbat. Pak si většinou chvilku hraju na dece pod hrazdičkou a pak odcházíme na procházku. Někdy jdeme do mateřského centra Beruška, kde je spoustu takových dětiček, jako Nelinka a je moc zajímavý je pozorovat. Ještě víc se mi líbí, když jdeme s Nelinkou na cvičení, tam je také spousta dětiček a Nelinka cvičí na různém nářadí a mně můžou vypadnout oči z důlků, je tam toho na koukání ještě víc než v Berušce.
A co už umím, když jsou mi tři měsíce? Umím krásně zvedat hlavičku, když ležím na bříšku. Dokonce se umím, kdy chci otočit z bříška na zádíčka. Akorát zpátky mi to nejde, na to budu muset teprve přijít. Hraju si pod hrazdičkou a umím pěkně mlátit ručičkama do hraček. Jo a ručičky už mě konečně poslouchají, takže je umím dát krásně do pusinky a klidně i obě najednou. Cucám si pěkně celé pěstičky, zkoušela jsem sice i po jednom prstíku, ale to mi ještě moc nejde, a celé pěstičky jsou stejně nejlepší. V ručičce už udržím i chrastítko, ale dlouho mě to neba se s ním vláčet, takže mám nejraději stejně ty svoje ručičky. A vůbec mou nejoblíbenější hračkou je Nelinka, vůbec mi, na rozdíl od mamky, nevadí, že mi třeba čistí zoubky (no a, že je nemám), i když nemusela by mi strkat ten kartáček tak hluboko do krku, dokonce by mi klidně dala ochutnat i bonbóny, kdyby nás pořád mamka nehlídala, ale vůbec nejraději jsem, když mi zpívá, povídá, nebo podává a předvádí hračky. Akorát nechápu, že u toho vydrží vždycky jenom chviličku, mne by to bavilo o hodně déle. Strašně ráda se také houpu s Nelinkou na houpačce. Nelinka mě pěkně drží a maminka nás houpe, to je super, vždycky se pěkně usmívám, ale ségra mě většinou po chvilce z houpajdy vypoklonkuje, protože prý se chce houpat hodně. Ale to já přece taky! Akorát mamka mi to nějak nechce dopřát, takže vždycky aspoň zálibně sleduji z košíku, jak Nelinka na houpačce lítá.
Než se naděju, je večer a přichází snad ta nejbáječnější věc na celém dni. Koupání! To opravdu miluju! Strašně ráda se koupu ve vaničce, kopu do vodičky a cucám pěnu z ručiček, ale úplně nejšťastnější jsem, když maminka napustí plnou velkou vanu vody a koupe se v ní se mnou. To je paráda. Tam si i zaplavčím, maminka mi drží ruku jenom pod hlavičkou a já si kopu nožkami do vodičky, to je opravdu super, o hodně lepší než ve vaničce, takhle bych se mohla koupat každý den. Z vany putuju na přebalovací pult, kde mě maminka usuší, mimochodem po koupání se mi chce vždycky hrozně čůrat, takže ani nečekám na plenku a každý den počůrám osušku. No řekněte, přece si nepočůrám hned suchou plenku, ne? Jo a čištění nosánku už zvládám také s úsměvem, skoro vůbec mi už nevadí.
Po koupání se po mně chce, abych spinkala. Ty jo, ale to je přece škoda, ne? Vždyť mamka s taťkou taky nespinkají, tak proč bych měla já? Naopak, večer si je konečně můžu pořádně užít. A také si můžu užít koukání na takovou bedýnku, kde se mění různé barevné obrázky. Teda, ráda bych si to užívala, ale musím na ni koukat nenápadně, protože jak mamka, nebo taťka zjistí, že se dívám, hned mě otočí tak, abych na ní neviděla. To je teda pěkně nespravedlivý, vždyť sami se taky koukají. Kolem půl desáté většinou dojde taťkovi trpělivost a uvozí mě v košíku ke spánku. Já se teda snažím odolat, co to jde, ale většinou dlouho nevydržím a v košíku usnu. Pak se nějakou záhadou přemístím do postýlky, ve které se ráno (někdy teda ještě i v noci, na noční sváču) kolem půl osmé probudím.